Postup do finále extraligy 2023/2024

Šachové družstvo Šachy Štěpán, Praha 2 postoupilo do finále Extraligy, kde bude hrát o medaile. 

     Šachy Štěpán vstoupily do soutěží družstev mládeže v sezóně 2021/22. Postupně tehdy družstvo odehrálo 14 zápasů. Kromě jediné remízy ve všech ostatních utkáních zvítězilo a postoupilo do 1. ligy. 

     V sezóně 2022/23 naši hráči vyhráli všech jedenáct kol a z 1. místa postoupili do Extraligy mládeže mezi nejlepších 16 týmů v ČR. Na tomto postupu se podílelo 11 hráčů, mezi kterými byla např. absolventka Karolína Marková, která bohužel letos nehraje. Letošní školní rok absolvuje v USA. 

V Extralize zatím družstvo odehrálo 7 zápasů ve „své“ skupině Západ. Tyto zápasy hráči absolvovali během tří srazů. Vše začalo říjnovým čtyřkolem v Plzni. V sobotu naše šestičlenné družstvo porazilo nejprve Teplice 4:2 a odpoledne Ústí nad Labem v poměru 3,5:2,5. V neděli dopoledne navázalo výhrou 3,5:2,5 nad ŠK 64 Plzeň. Odpoledne se bohužel nepovedlo dotáhnout k vítěznému konci skvěle rozehraný zápas s pražským týmem z Kobylis, kterému jsme nakonec podlehli 2,5:3,5. 

     Další, tentokráte jen jedno, kolo se hrálo 2. prosince na půdě Unichessu a naši opět těsně prohráli 2,5:3,5.

     O postupu do finálových bojů o medaile se tedy rozhodovalo na posledním srazu v Jičíně, kde nás čekaly dva závěrečné zápasy ve skupině. Bylo jasné, že případné dvě výhry nám zajistí postup a nebudeme muset hrát ve skupině o záchranu. Komplikace přišla v pátek odpoledne ještě před odjezdem do Jičína. Druhý hráč naší sestavy Jan Souček onemocněl. Naštěstí se ukázalo, že i bez jedné z opor jsme schopni své soupeře porazit. Stalo se tak dokonce bez velkého stresu a ve skupině jsme obsadili druhé místo. 

     Finále Extraligy se bude hrát od 19. do 21. 4. ve Vlachovicích na Vysočině. V poslední fázi nastoupí naši hráči postupně ke čtyřem zápasům proti nejlepším čtyřem družstvům skupiny Východ. Všechna družstva si odnáší vzájemné výsledky s týmy, které postoupily do stejné závěrečné skupiny. Díky těmto již absolvovaným zápasům s družstvy Plzně, Kobylis a Unichessu jsme se před dalšími boji usadili na šestém místě se třemi body za výhru nad Plzní. 

Závěrečná tabulka skupiny Západ: https://chess-results.com/tnr800327.aspx?lan=5&art=0

Tabulka finále extraligy (Mistrovství ČR A): https://chess-results.com/tnr800328.aspx?lan=5&art=0

Šachové vylodění v Normandii

Svatoštěpánským šachistům se povedlo v sezóně 2022/24 postoupit do Extraligy. Na tomto úspěchu se podílelo celkem 11 hráčů. Někteří hráli více, jiní méně.

Těm, kterým se věřilo, že to zvládnou, byla nabídnuta cesta za zkušenou na zahraniční turnaj. Nakonec se na mnohahodinovou cestu vydalo 7 statečných. O tom, jak statečně se popasovali také s výzvou ve formě turnaje ve Francii, jsou následující řádky.

Čtvrtek 6. 7.             Cesta do Paříže

První nástraha, se kterou se museli všichni se ctí popasovat, byla cesta. Startovali jsme v 6 hodin ráno na pražském Zličíně s následujícím vyzvednutím Jáchyma s Johankou v 10 km vzdálené Loděnici na dálnici D5. Všechny pak čekala stíhací jízda za doprovodným vozidlem s trenérem Tůmou. Ten vyrazil z domova již ve 4 hodiny ráno a spolu s ním cestovala také ještě Anička z Unichessu.

První část cesty vedla do Paříže a měřila 1000 km. Ve sváteční čtvrtek byl průjezd západními Čechami bez komplikací a rychlý. První zastávka se konala až těsně před hranicemi. Další cesta pokračovala po dálnicích Německa na trase Norimberk-Heilbronn-Mannheim a dále k hranicím za Saarbrückenem (se dvěma přestávkami na velkých parkovištích s čerpacími stanicemi). Jízda probíhala klidně a o jediné rozptýlení se postarala Johanka, která vytrousila na odpočívadle telefon. Bohužel si ztrátu svého miláčka uvědomila včas, a když se ho vydala hledat, už jí šla naproti s telefonem v ruce paní, která ho našla v trávě. S přibývajícím časem se zvyšovala četnost zastávek, které byly nakonec ve Francii 4. Po té poslední jsme sjeli z dálnice a zamířili k hotelu na jih od Paříže.

Večer již nezbylo ani mnoho času, ani mnoho energie. Po rychlé večeři tedy následoval neméně rychlý odchod na kutě.

Pátek 7. 7.               Vyčerpávající prohlídka Paříže

Intenzivní zážitkový program následoval v pátek od časného rána. Po snídani jsme se zabalili a nanosili věci do aut odpočívajících na parkovišti před hotelem. Velká lednice s masem zůstala zapojená v hotelu, další 4 putovaly do aut. My naopak nastoupili na vlak na nádraží vzdáleném 5 min od hotelu a absolvovali ½ hodinovou cestu do centra hlavního města Francie. Vystoupili jsme na nádraží Gare du Nord kousek od Sacré Cœur. Naše první navštívená památka byla tedy jasně daná. Vyšplhali jsme na kopec, prohlédli si baziliku Sacré Cœur, prošli se mezi turisty na Montmartru a dali si zmrzlinu, případně palačinku (tedy crepe). Tuše, co nás čeká, seběhli jsme na metro a přejeli k Vítěznému oblouku.

Zde jsme zažili zajímavou zkušenost. Vystáli jsme asi 20minutovou frontu. První si koupil vstupenku pan Tůma. Bez problémů. Pak si koupil vstupenku pan Ličko s Aničkou. Bez problémů. Pak jsem chtěl koupit vstupenku pro sebe a 6 dětí já. Poté, co jsem je odmítl prohlásit všechny za vlastní rodinu (6 dětí je i na mne přece jen moc), se slečna v pokladně začala domáhat potvrzení o tom, že jejich rodiče s tak krajně nebezpečnou aktivitou, jako je vystoupání po schodech nahoru a pak zase dolů, souhlasí. Tím jsme překvapivě nedisponovali. Výstup na Vítězný oblouk mne za několik předcházejících návštěv Paříže nenapadl, natož abych přemýšlel nad nějakým potvrzením. Měli jsme tedy smůlu. Vzhledem k tomu, že od oblouku jsme se vydali za zlatým hřebem naší pařížské zastávky-výstupem na Eiffelovu věž, se pravděpodobně jednalo o užitečnou zkušenost. Poučili jsme se a před zaujetím pozic v poměrně krátké frontě u pokladen na věž jsme si děti rozdělili po vzoru filmu S tebou mne baví svět. Spravedlivě. I když: pan Ličko a pan Tůma dvě, jen já tři…

Eiffelova věž byla jistě vyvrcholením programu a za vše snad mluví fotografie dětí. Přece jen Paříž z výšky 276 metrů je zážitek i pro dospělého. Nakonec jsme se ale i my vrátili na zem nejen pomyslně, ale i skutečně a po doplnění tekutin jsme zamířili proti proudu Seiny ke Katedrále Notre Dame. Cesta to byla dlouhá, přerušovaná nejen semafory a výhledy, ale také nákupem šachové literatury v knižních antikvariátech podél promenády. Od katedrály jsme se vydali na zpáteční cestu k našim autům. Nákup jízdenek, metro, nákup jízdenek, vlak, pěšky z nádraží do hotelu, popadnutí lednice a vzhůru na sever. Tedy na sever Paříže. Ubytovali jsme se ještě o něco později než předchozí večer a usnuli snad ještě o něco rychleji. Před námi byla poslední část cesty a sil nám bude zapotřebí…

Sobota 8. 7.             První hrací den

Děti si nakonec přispaly, a to se nám málem vymstilo. Na další putování jsme se vydali po snídani v 9:30 hod. Ze začátku nic nenasvědčovalo blížícím se problémům. Byla totiž sobota a Francouzi se evidentně vydali střídat ve svých prázdninových sídlech. Zácpy, zácpy, zácpy. Původně se zdálo, že bychom se před 1. kolem mohli stihnout i ubytovat a v klidu uvařit oběd. Jenže špatně zadaný cíl do navigace nás dovedl trochu jinam, než kam jsme mířili. Jak už to tak bývá, všechno špatné je pro něco dobré. Díky malému zabloudění jsme se vyhnuli velkému popojíždění. Nakonec jsme tedy dojeli rovnou k hrací místnosti. Registraci jsme prozřetelně zvládli již ráno po telefonu. Na to, že jsme ve Francii, zázrak. Stihli jsme i zahájení.

Vzhledem k tomu, že občerstvení před 1. kolem bylo opravdu spíše symbolické a hráče české výpravy (mimochodem 5. největší) jste spolehlivě poznali podle perníku vedle šachovnice, nebyl výsledek vůbec špatný. Rychle vyhrál Zbyšek, později také Luboš a Honza. Elias dostal bod za marné čekání na soupeře. Prohráli jen Johanka s Jáchymem a Andrejem. Celkem slušný začátek.

První dohráli Zbyšek s Andrejem a Eliasem, a tak se přidali k vedení výpravy, které vyrazilo vyřídit s paní domácí ubytování. Pak ovšem stihli výše jmenovaní záhadně zašantročit míč v obávaných legendárních normandských bocage /bokáž/. Po příjezdu z kola se také hráči přivezení panem Tůmou vybalili a usídlili ve svých pokojích. Po večeři se šlo spát, aby byly doplněny chybějící síly před zítřejším raním kolem.

Neděle 9. 7.            Trocha odpočinku nikoho nezabije

V neděli se hrálo již dopoledne, a to předurčilo charakter a časový rozvrh svátečního rána. Žádné nicnedělání se tak nekonalo. Vstávalo se v 7:00 hod. Snídaně, rychlá příprava a odjezd. 35 km cesta trvala menším autem cca 35 minut, větším o něco déle. Aby měly děti před partií dost času na vyhledání své šachovnice, zklidnění a nachystání, vyjížděli již před osmou hodinou. Cesty se staly časem rutinními a většinou navazovaly na pestrý program zakončený obědem.

Druhé kolo bylo veleúspěšné. Remizoval jen Honza s Lubošem. Všichni ostatní vyhráli. K pozdnímu obědu byla konečně standardní strava v podobě pečených kuřecích prsou s omáčkou a knedlíkem. Na výběr byl bramborový a houskový. Do večera se rozebíraly partie a čekalo se na los. Toto byla snad jediná věc, která opravdu příliš nefungovala. Z domova jsme zvyklí na poněkud lepší zacházení (los bývá bezprostředně po dohrání poslední partie).

Pondělí 10. 7.         Návštěva Omaha beach

V pondělí se hrálo až odpoledne, a tak jsme se rozhodli pro dopolední poznávání okolí. Kam jinam se vydat než na pláž Omaha. Bydleli jsme pouhých 9 km jižně a cesta trvala necelou čtvrthodinu. Vyrazili jsme už v 8 hod. a před návštěvou muzea jsme se prošli po pláži a vrátili se až těsně před půl desátou. Moře ve všech vzbudilo touhu po koupání, které bylo následně neprozřetelně slíbeno. Bohužel zatímco doma se všichni smažili, nás čekalo postupné zhoršování počasí a na koupání ne zcela ideální podmínky. Do muzea jsme vstupovali mezi prvními. Děti absolvovaly film v angličtině o vylodění. Díky iniciativní paní pokladní, od které jsme dostali pracovní sešity, všechny hledaly odpovědi na otázky v něm obsažené.

Oběd byl připraven k podávání hned po příjezdu a na kolo se odjíždělo v klidu. V deseti tazích (tedy opravdu v miniaturce) vyhrál Luboš. Asi po hodině se přidal Zbyšek. Nedlouho poté dohrála Johanka, ta ale prohrála. Honza vyhrál. Elias prohrál. Andrej vyhrál. Jáchym vyhrál. Zbyšek vyhrál i svou druhou pondělní partii. V 17:45 hod. dohrála i Anička a všichni se vydali na zpáteční cestu. Stalo se víceméně standardem, že se všichni vraceli okolo půl sedmé až půl osmé. Do hajan se tak dostávali okolo 21:30-22:00 hod. Další den bude náročný nejen pro Zbyška, který už si na dvojkola musel začít zvykat dnes. Zítra ho budou mít na programu všichni.

Úterý 11. 7.             Dvojkolo pro všechny

Budíček v sedm, snídaně, odjezd a příslib řízků k obědu. Kromě partií už se toho víc v takový den stihnout nedalo. První kolo začínalo již v 9:00 hod., druhé ve 14:30 hod. Jáchym, Zbyšek, Andrej a Elias zvládli dopolední partii a vyhráli. Johanka, Elias a Honza prohráli. V jednu hodinu přijel oběd a všichni si dali kuřízek s bramborem.

Odpoledne jako první dohráli Zbyšek, Luboš a Jáchym (prohra) a Johanka (výhra) a jeli jako předvoj po namáhavém dnu bydlet. V 19:03 ohlásil pan Tůma, že Andrej prohrál, Honza a Elias remizovali a o chvilku později se vydali na cestu zpět také oni. Na farmě se odehrávaly velké toastové manévry. Pak šli všichni spát.

Středa 12. 7.           Hřbitov amerických vojáků v Normandii

Ráno všichni vyhlíželi zvědavě z oken, zda bude počasí na slibované koupání. Zatím ale těžko říci. Každopádně instrukce byly jasné, plavky s sebou. Po francouzské snídani (bagety se sýrem, salámem a džemem) jsme vyrazili na místo posledního odpočinku téměř 10 000 spojeneckých vojáků. Opět jsme přijeli mezi prvními.

Nejedná se o příliš optimistické místo, z muzea se vychází ven úzkým prostorem za doprovodu čtení jmen padlých vojáků. Podobně depresivní byl výčet v muzeu u Omaha Beach. Tam se ale alespoň střídala vyobrazení padlých s přeživšími. Mrazení vyvolávající bylo srovnání. Na jedné straně voják narozený roku 1924, který přežil a zemřel ve věku 95 let, naopak voják narozený v roce 1922, který zemřel při invazi v červnu 1944. Mezi jinými byl také Anton Bachleda narozený 26. 8. 1923 v Československu. Byl jedním z Rangerů, kteří dobývali Pointe du Hoc, který jsme navštívili o dva dny později. I on byl mezi těmi, kteří válku přežili a zemřel v roce 1976 v Connecticutu v USA. Silný zážitek. Na moře čas nezbyl. Snad zítra. K obědu bylo rizoto a hned po něm odjezd na partie.

První dohrál (vyhrál) Andrej, záhy se přidal Zbyšek, toho ale čekala ještě jedna partie, a po něm také Luboš. Elias a Jáchym prohráli. V 19:00 pan Tůma ohlásil, že Johanka vyhrála, ale Honza a Zbyšek prohráli. K večeři jsme dojedli vylepšené rizoto a pak následovaly tradiční rozbory a čekání na los.

Čtvrtek 13. 7.          Chateau de Balleroy

Znovu jsme zkusili vstát brzy, abychom mohli vyrazit k moři. Počasí bylo ovšem proti, a tak jsme se nakonec rozhodli pro zámek, na kterém otevírají ve skvělý čas: 10:45 hod. Stačí tedy vyjet v 10:00 hod. Dopekl jsem kuře, děti si udělaly s trenérem přípravy na partie a zvolili jsme náhradní program s obědem u hrací místnosti. Snídani obohatila Johanka nabídkou palačinek.

U zámku jsme museli ještě chvilku počkat na otevření, v mžiku jsme se rozhodli pro vstupenku na všechny atrakce (tedy zahrada, zámek a muzeum balonového létání). Zámek v roce 1970 zakoupil mediální magnát a milovník balonového létání Malcolm S. Forbes a celý ho zrestauroval. Při prohlídce byla k vidění také fotografie pana Forbese se třemi americkými prezidenty: G. H. W. Bushem (straším), Jimy Carterem a Ronaldem Reganem. Výklad nebyl na překlad nikterak složitý: napravo vidíte obraz toho a toho od onoho, nalevo obraz někoho jiného od někoho dalšího… Maximálně jsme se dozvěděli, že nábytek je empírový, ale to zase nebylo až tak těžké poznat.

K svačině jsme si dali předešlého dne připravené brownies a posledním kouskem jsme obdarovali také naši průvodkyni. Johanka si pro jistotu koupila další kuchařku sladkostí (ve francouzštině, kterou neovládá).

 Procházka zahradou byla krátká, a tak jsme návštěvu zakončili v muzeu balónového létání, kde jsme spokojeně podřimovali u filmu o historii balónového létání ve francouzštině. Nakonec jsme zmobilizovali síly a vydali se směr Saint-Lô. Cestou jsme nakoupili bagety a k nim k obědu přidali stále ještě teplé pečené kuře.

Johanka (výhra), Zbyšek (remíza) a Andrej (prohra) dohráli dříve, a tak odjeli zpět s první várkou.

Elias i Luboš vyhráli, Jáchym ale prohrál, v 18:14 prohrál také Honza. Všichni byli opět unavení, a tak jsme se je snažili dostat do postele co nejdříve. Los opět nebyl dlouho k dispozici. V Saint-Lô se hrál večerní blicák družstev.

Pátek 14. 7.             Pointe du Hoc a plavání

Ráno se nejevila naše poslední šance na koupání příliš optimisticky. Přesto šli všichni koupání chtiví do plavek a vyrazili jsme směrem k útesům Pointe du Hoc. Do muzea, kde promítají další film jsme tentokráte nešli a rovnou jsme zamířili (zatím téměř sami) k bunkrům nad útesy. Do mnoha z nich bylo možné vejít, a i když nejsou zařízené, i tak se znovu jednalo o mocný zážitek. Zlehka pofukovalo, a tak jsme doufali, že mraky vítr odfoukne a půjde se koupat. Opět jsme byli mezi prvními, a tedy na mnoha místech jediní.

Prošli jsme celý opevněný komplex a vrátili se k autu. Počasí se trochu umoudřilo, a dokonce vykouklo sluníčko. Po čtvrt hodince jsme sjeli znovu k pláži Omaha, i když na opačném konci než v pondělí. Bunkr monitorující pláž minuly děti bez zájmu. Jediné, co je zajímalo, bylo, která část pláže slouží k přístupu do vody. Pláž je totiž rozdělená na sektory určené např. na přístup člunů do moře, kde právě operovalo několik traktorů. Nakonec se vykoupali jen pan Tůma s panem Ličkou, Anička, Jáchym a Zbyšek. Ostatní jen dováděli v písku a sotva smočili nohy. K autu jsme se vraceli za deště. Nicméně vzduch byl teplý, teploměr ukazoval asi 25 °C.

Na oběd jsme se vrátili zpátky na farmu a děti vyrazily na předposlední kolo. Honza, Zbyšek a Andrej vyhráli. Jáchym s Eliasem remizovali. Luboš a Johanka prohráli.

Po návratu všechny čekalo balení a znovu brzký odchod do hajan. Zítra se vstává brzy, bude se hrát již od 9:00 hod. Pozitivní bylo, že se snad nikdy nestalo, aby byl s odchodem na kutě nějaký výraznější problém.

Sobota 15. 7.          Saint-Lô a vyhlášení

K tradiční snídaní ve formě baget a topinek přidala tentokráte Johanka ještě domácí koláč, a tak byla cesta na poslední kolo hned příjemnější. Všichni se chtěli s turnajem rozloučit výhrou, ne všem se to ale podařilo. Těmi úspěšnými byli tentokráte Honza, Johanka, Jáchym a Andrej. Poslední dva jmenovaní nakonec i připsali body na Elo. Po dohrání partií čekal na všechny dovezený oběd a po obědě jsme konečně společně vyrazili do města, které zatím zůstalo dětem utajené.

Došli jsme do centra, navštívili kostel, shlédli jsme na město z hradeb a Johanka s Jáchymem si zkusili vybavit své zážitky z předchozích dvou návštěv. Pak jsme se vrátili zpět. Kromě mne zůstali všichni na vyhlášení. Součástí bylo i pohoštění. Já mezitím vyřešil formality s paní domácí. Zítra v šest ráno kvůli nám od krav odbíhat odmítá.

Po návratu jsme společně nachystali večeři (Jáchym své oblíbené párky) a jídlo s sebou. Já upekl kuře, Johanka s panem Ličkou nachystala bagety. Pak se jala ještě nad rámec mých plánů péct koláč a byly z toho mrzutosti. Zatímco děti šly spát dokonce před devátou, my se dostali do postele až po desáté večer.

Neděle 16.7.          Cesta zpátky (šestnáctihodinová)

Vyrazili jsme s půl hodinovým zpožděním, tedy v 6:30. Dospělí a Jáchym s Johankou vstali v 5 hod, ostatní v půl 6. Vyrazili jsme bez snídaně s jejím příslibem cestou. Zdržela nás asi především moje sprcha, ale ta se vyplatila. Bez zastávky jsme dojeli až za Paříž v téměř nulovém provozu. Pak jsem přidal ještě dvě hodiny jízdy. Zastavili jsme po 571 km a dali si obědové pečené kuře. Já si dovoliol hodinku spánku.

Na další cestu jsme se vydali poté, co jsme se pozdravili s posádkou druhého vozu, ve kterém jeli pan Tůma s panem Ličkou, Anička, Johanka a Jáchym. Bylo 14:45 hod. Francií jsme projeli bez dalších přestávek a zastavili jsme až v Německu na čerpací stanici u Sinsheimu. Načerpali jsme jednu z nejdražších dávek nafty (ale jen na dojetí k nám) a pokračovali jsme k hranicím. Ty jsme překročili ve 20:50 hod. Doplnili jsme palivo a vydali se na poslední část cesty. Na Zličín jsme dorazili ve 22:35 hod. Věřím, že děti byly unavené, ale veskrze spokojené. Rodiče pak naopak odpočatí a snad také spokojení, že mají své ratolesti zpět doma pod kontrolou.

Přebor Prahy mladších žáků 1. 4. 2023

Velkým úspěchem skončil sobotní Přebor Prahy mladších žáků pro naše oddílové družstvo Šachy Štěpán. Tým ve složení Luboš, Andrej, Zbyšek, Ríša, Jindra a Nikola vybojoval bronzovou medaili v konkurenci 18 družstev pražských oddílů s mnohem delší šachovou tradicí. Jedná se o naši první medaili v této soutěži.